Proti jeho demolici se jich postavily již jen dvě desítky.
Jihovýchodní strana kostela sv. Jindřicha (30. léta 20. stol.)
Stavba kostela byla zahájena v červnu 1893. Autorem plánů byl architekt Bohuslav Černý. Vlastní realizaci stavby provedl Ing. Hugo Königsberger. Celková délka kostela činila 66,2 m, největší šířka 34 m. Budova byla vyzděna z cihel na pískovcovém podkladu. Neměla zvláštní strop, ten byl nahrazen prkenným obedněním konstrukce dřevěného krovu na způsob klenutí. Hlavní oltář z mramoru se sochou sv. Jindřicha, dva postranní oltáře s obrazy sv. Barbory a sv. Františka z Assisi byly pořízeny v roce 1898, stejně tak varhany, další dva oltáře v roce 1900 a 1902. Kostel dokázal pojmout až 4 000 věřících. V důsledku působení důlních vlivů musela být budova kostela několikrát opravována. Velká oprava proběhla ve 30. letech 20. století.
Výměrem Státního památkového úřadu v Brně z listopadu 1951 byl kostel jako umělecky hodnotná architektura pojat do oficiálního seznamu památek. Přestože památkový úřad proklamoval, „že je ve veřejném zájmu kulturním a památkovém, aby byla učiněna opatření k záchraně poddolováním ohroženého kostela a k jeho zachování pro budoucnost“, nestalo se tak. Nepomohla ani petice občanů za záchranu kostela sepsaná v listopadu 1951. Jejími signatáři bylo 20 občanů v té době již městské části Karviná-Doly.
Bohuslav Černý se narodil 16. května 1857 v Benátkách nad Jizerou. V letech 1874–79 studoval inženýrské stavitelství na české technice v Praze. Z dochovaných stavebních plánů a informací v literatuře je zřejmé, že minimálně celá 90. léta 19. století pracoval pro centrální ředitelství Larisch-Mönnichů v Karviné. Architekt Černý je mimo jiné autorem dostavby zámku Larisch-Mönnichů v Solci, kostela sv. Jindřicha v Karviné, přístavby Závodního hotelu a hornických kolonií na Hranicích a Jindřišce. Od roku 1903 bydlel B. Černý v Praze. Dne 17. listopadu 1910 zde získal stavitelskou koncesi. K jeho nejvýznamnějším realizacím v Praze bezesporu patří tzv. Šimsovo sanatorium, dnes Kojenecký ústav Thomayerovy fakultní nemocnice. V roce 1964 byla tato pozdně secesní budova spolu s celým areálem zapsána jako kulturní nemovitá památka. |
Výrazněji se důlní vlivy začaly projevovat na budově kostela od podzimu 1954. Na jaře 1955 byl stav kostela již takový, že bylo rozhodnuto o jeho uzavření pro veřejné užívání. K bohoslužebným účelům mohla být dále užívána pouze boční kaple, která měla přímý vstup z venčí. Postupně byla vyměněna malovaná okna a okenní otvory byly zakryty z vnější strany lepenkovou vložkou. Bylo provedeno odstraňování cenných předmětů a obrazů, rozebrány varhany (dnes v kostele sv. Petra a Pavla v Albrechticích). Demolice budovy proběhla na podzim roku 1960.
