„Maluju to, co je pro mě důležité,“ říká výtvarník Jakub Špaňhel.

spanhel-01.jpg Jakub Špaňhel je umělec, který vystavuje v prestižních galeriích po celém světě a jeho díla jsou vysoce ceněna. Původem Karviňák sice od svých 18 let žije v Praze, do Karviné se ale vrací nejen fyzicky, navštívit rodinu a přátele, ale i v některých ze svých obrazů. Jeho výstavu v galerijních prostorách zámku a v kostelní věži můžete zhlédnout ještě do 27.listopadu. 


Vaše Karviná, kterou malujete, je historické, krásné město, domy kolem náměstí, kašna. Tématu Karviné jako průmyslového, hornického města se na rozdíl od řady dalších umělců vyhýbáte…

To protože já s šachtami žádnou zkušenost nemám, v Karviné jsem prožil dětství, vyrůstal jsem tady ve městě, a doly jsem prakticky nevnímal, proto se věnuji právě tomu.

Špaňhel 02.jpg

Zároveň, když se dívám na Vaši malbu náměstí, působí na mě jako živé, pulsující, vířící centrum. Vnímáte tak Karvinou?

Jezdím sem o víkendech a vnímám ten obrovský rozdíl, když jsem vešel na náměstí před 20 lety a teď, kolik je na něm lidí, sedí, baví se. Možná bych měl ten dojem jiný, kdybych tady žil, to nevím.

Obrazy, které zde vystavujete, jsou očividně různé, téma je uchopováno různým způsobem, je použitá jiná technika, jak dlouhé období tento výběr mapuje?

22 let. Nejstarší je obraz beránka, který visí nahoře přímo v prostorách zámku, ten jsem namaloval v sedmnácti (obraz je nainstalován přímo v expozici tak, že během výstavy bude součástí 1.okruhu , pozn.red.)

V zámecké expozici také nyní visí Váš obraz Lustr a kašna…

Ano, to je jediný obraz, který vznikl přímo pro tuto výstavu. Měří 270 cm na výšku a 450 cm na šířku, stejně jako gobelín, který visí v obřadní síni zámku obvykle. Maloval jsem ho letos v ateliéru v Praze, tak velkých obrazů jsem dohromady za celou dobu vytvořil asi deset.

Všechna vystavená díla jsou akryly na plátně, nikdy jste neexperimentoval třeba s plastikou?

Ne, jenom na škole, pak jsem si sice občas říkal, že bych chtěl, ale nikdy na to ani nebyl čas. Možná jednou se k tomu dostanu.

Jaká témata tedy návštěvníci výstavy uvidí?

 Lustry, motýly, pár portrétů, květináče, architekturu.

Špaňhel 03.jpg

Co se architektury týče, objevuje se u Vás opakovaně téma kostelů, zároveň i tady v Karviné vystavujete v kostelní věži, hledáte skrze tvorbu svou cestu k víře?

To možná taky, ale hlavně mám rád tu architekturu. Kostelům se věnuju opakovaně, například v Ostravě jsem dělal pro kostely i vitráže. Vždycky když přijedu do nějakého města, zamířím do kostela, zajímá mě, jak se tam pracuje se světlem (aspekt světla je podstatnou částí obrazů J.Špaňhela; pozn.red.), dá se vlastně říct, že do kostelů chodím najít světlo – doslovně i abstraktně.  A proto, že s tím tématem pracuju, napadlo mě, že by i tady bylo fajn to vystavovat přímo v kostele.

Součástí výstavy je i Váš portrét, je v něm taková specifická zář, možná jako autoportrét někoho, kdo se má rád?

To asi až tak nemám. Autoportréty jsem za život namaloval dva. Tenhle, který tady vystavuju, jsem namaloval a už jsem ho i letos aktualizoval, aby stárnul spolu se mnou.

Děláte si skici?

Ne, používám jako motivy fotky, stačí ty z mého mobilu.

Jste typ umělce, který skrze malování utíká od reality do vysněného světa , nebo spíš typ, který se s realitou skrze umění vypořádává?

To druhé. Já se vlastně považuju za realistu, maluju konkrétní věci, jenže svým specifickým způsobem, který mám celý život, za to ani nemůžu. Maluju konkrétní věci, všechno, co maluju, někde existuje a já jsem s tím přišel do styku a maluju to proto, že je to pro mě něčím důležité.