Hornické kolonie

perex_foto_kolonie.jpg Důlní společnosti se již od počátku staraly nejen o práci, ale také o střechu nad hlavou.


Pohled na kolonii Jindřichův dvůr (30. léta 20. stol.) Pohled na kolonii Jindřichův dvůr (30. léta 20. stol.)

Mohutný rozvoj těžby uhlí v Karviné v druhé polovině 19. století vyvolal poptávku po nové pracovní síle, kterou již nebylo možno zajistit z místních zdrojů. Do Karviné se za prací začali stěhovat lidé z různých koutů monarchie, především z Haliče. Ubytování nových zaměstnanců řešily důlní společnosti výstavbou vlastních obytných domů. První dělnické kolonie vznikaly v 60. letech 19. století, vůbec nejstarší domy vybudovala Těšínská komora u Dolu Gabriela v roce 1866. Larisch-Mönnichovo těžířstvo nezůstalo pozadu, a již v roce 1869 započalo se stavbou Bílé kolonie a osady Sovinec.

Již na podzim letošního roku se mohou zájemci o karvinskou historii těšit na novou publikaci, které se bude věnovat právě tématu hornických kolonií.

Statutární město Karviná v rámci oslav 750. výročí města připravuje k vydání knihu s názvem Karvinské hornické kolonie, jejímž cílem bude mapovat historii hornických osad na území dnešní městské části Karviná-Doly. Kolektiv autorů představí čtenářům stavebně-historický vývoj jednotlivých kolonií, vývoj standardu bydlení, občanskou vybavenost, strukturu obyvatel kolonií, společenský život v kolonii a významné osobnosti, které se v koloniích narodily. Publikace bude doplněna bohatou obrazovou přílohou.

Až do první světové války se stavěly převážně přízemní, nepodsklepené nebo jen částečně podsklepené, řadově seskupené domy, určené pro čtyři, šest nebo osm rodin. Každá domácnost měla k dispozici vlastní hospodářské zázemí v podobě malé zahrady, chléva a kůlny. Byt v převážné většině tvořila předsíň, kuchyň (8–12 m2) a jeden obytný pokoj (18–23 m2). V průměru jej obývalo 7 osob. Suché záchody byly na dvorku. Vodu získávali obyvatelé dělnických kolonií buď ze studní, nebo prostřednictvím přivedených vodovodů. Úřednické byty byly prostornější (2+1 až 5+1) a poskytovaly lepší sociální vybavení (např. splachovací záchody, vodovod v domě). Úřednické domy i většina dělnických byly již před 1. sv. válkou elektrifikovány.

Ve 20. a 30. letech 20. století se začaly stavět v Karviné kolonie, které zvyšovaly kvalitu dělnického bydlení. Příkladem můžou být domy v kolonii Jindřichův dvůr postavené v letech 1921–28. Jednalo se o podsklepené, patrové domy s osmi byty, které se sestávaly z předsíně, toalety, kuchyně, spíže a obytné místnosti.

Obě těžířstva měla v polovině 30. let 20. stol. dohromady 981 obytných domů s 3 999 byty, což představovalo téměř polovinu všech obytných budov ve městě. Většinu bytů (90 %) tvořila kuchyň a pokoj s příslušenstvím, jen 2 % dělnických bytů mělo kromě kuchyně dvě obytné místnosti, zbývajících 8 % mělo pouze jednu obytnou místnost. V bytech vlastněných těžebními společnostmi bydlelo plných 70 % obyvatel města.

Text zpracovali Mgr. Veronika Matroszová a Mgr. Radim Kravčík pro výstavu Stará Karviná realizovanou v září 2015 u příležitosti Dnů evropského dědictví statutárním městem Karviná a státním podnikem DIAMO.
Fotografie poskytl Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Karviná a soukromá sbírka Władysława Owczarzyho.