Městské lázně či lazebny nebyly již ve středověku ničím neobvyklým. Na druhou stranu od toho, co si pod pojmem lázně představujeme dnes, se přece jen v něčem lišily. V Karviné byly první lázně vybudovány již ke konci 15. století a nacházely se u tzv. dolní brány, tedy poblíž dnešního zimního stadionu. Za jejich provoz zodpovídal lazebník.
Kromě základní očisty zde byly vykonávány i různé léčebné úkony. K těm nejrozšířenějším patřilo:
- Pouštění žilou, kdy se žíla nařízla v loketním ohbí ruky nebo na bérci nohy, mělo údajně uklidňovat nervy, zlepšovat paměť, snižovat krevní tlak a posilovat ducha dle hesla: "Z žíly krve upuštění, smutným dává potěšení."
- Přikládání baněk spočívalo v tom, že se pomocí baněk a po předchozím naříznutí kůže odebíralo menší množství krve.
- Přikládání pijavic sloužilo k léčení husté krve, bezvědomí, otylosti, zánětů a křečových žil.
Později byly v lázních vykonávány i drobné chirurgické úkony. Lázně zanikly v 17. století.
Pramen: Radnice v proměnách času, Alexandra Rebrová