Dnešní budova radnice má za sebou dlouhou a rozmanitou historii. Radnicí se stala 22. března 1504, kdy vévoda Kazimír II. prodal městu šenkovní dům za cenu 30 uherských zlatých. "Prodejní cena byla pro Fryštát značně výhodná, neboť tento šenkovní dům vévoda koupil ještě na počátku 1504 od měšťana Jaška Šlusara za 60 uherských zlatých," píše historička Alexandra Rebrová v knize Radnice v proměnách času.

Jednací síň byla tehdy vybavena stolem a lavicemi. Na stole stály přesýpací hodiny a kříž, na který se při soudních jednáních přísahalo.

Věž, která dnes tvoří neodmyslitelnou součást radniční budovy, byla postavena až v 2. polovině 16. století. "V důsledku sílícího nebezpečí Turků z Uher byla v letech 1564 až 1569 přistavěna k severovýchodní části radnice čtyřboká renesanční věž. Postavena byla z cihelného zdiva, přízemí a nároží měla z kamene. Svými několika patry výrazně přesahovala okolní městskou zástavbu a plnila obrannou funkci hlásky a zvonice. V jednolivých patrech byla malá okénka, která sloužila jako střílny. Její střechu tvořila kopule s třemi nástavci a průhledem, pod jejíž přílbou byl o několik metrů níže po celém obvodu vybudován dřevěný ochoz. Z něj se vstupovalo do místnosti ve věži, která sloužila pro hlídače. Pod kopulí na trámech byly zavěšeny tři zvony různé velikosti, z nichž dva sloužily k odbíjení hodin a třetí nejmenší k vyzvánění poplachu nebo umíráčku při odvádění odsouzenců na popraviště," popisuje Rebrová.

Mučírna se nacházela v místnosti, kde dnes probíhají jednání rady města. Jak dokládají dobové záznamy, po třetím mučení se vždy každý přiznal. Hrdelní rozsudky vykonával těšínský kat a jeho holomci dvakrát ročně, na Hromnice a na sv.Ondřeje. "Za lichvu, nepoctivost, cizoložství, pomluvy, drobné krádeže a jiné menší delikty mohl městský soud vynést rozsudek veřejného pranýře. K tomu sloužilo v 16.století místo v průčelí radniční věže, kde byly odsouzené osoby přivazovány řetězem. Jednalo se zpravidla o cizoložné ženy, nepoctivé trhovce a zloděje, z nichž si mohli měšťané tropit veřejný posměch, plivat po takových osobách, házet zkaženými vejci, shnilou zeleninou a podobně," líčí Rebrová.

Do historie radniční budovy, stejně jako celého města, se zapisovaly také války, morové rány či požáry. Ten, který vypukl 5.dubna 1823, dokonce budovu poškodil natolik, že na 14 let se musela jednání přemístit do náhradních prostor. "V radnici prohořely rákosové stropy patra a zdejší archív, kde byly uloženy listiny, městské knihy z období 16. a 18. století, gruntovnice, kopiáře, aktový materiál a další úřední písemnosti, z větší části přežil jen zázrakem. Požár citelně poškodil také radniční věž. Vážně ohrožena byla statika jednotlivých pater věže. Není ale známo, zda při tomto nebo už pri předchozím požáru byla zničena kopule radniční věže s trojitým nástavcem a dřevěným ochozem," uvádí Rebrová.

Zdroje na obnovu radnice se podařilo sehnat až v roce 1935 u vídeňské vlády a v roce 1937 byla radnice rekonstrukce dokončena. Postavena byla v empírovém styl na dochovaných základech zaklenutých renesančních sklepů.

Další rozsáhlou rekonstrukci prodělala věž v 70 letech 19.století a celá budova v roce 1936, kdy bylo v budově zrušena městská věznice, kam se dříve zavíralo provinilce za lehčí delikty.