12.05.2026 - Regionální knihovna Karviná nabízí veřejnosti besedy, přednášky a setkání se zajímavými osobnostmi z oblasti cestování, literatury, kultury i umění. Návštěvníci tak mají možnost poznávat vzdálené země a životní příběhy i získávat inspirativní pohledy na svět. Jedním z hostů byl Petr Kantor, vysokoškolský pedagog a pracovník s mládeží. V příjemném prostředí Literárního salónu kavárny Sakura na pobočce v Mizerově provedl návštěvníky svými zkušenostmi z Japonska – země, do níž se opakovaně vrací a která se podle jeho slov stala součástí jeho identity. Následující rozhovor přibližuje jeho pohled na japonskou kulturu, každodennost i osobní zkušenosti.

 Do Japonska se opakovaně vracíte. Co vás do této země přivedlo poprvé? „Poprvé mě do Japonska přivedlo studium na Tokai univerzitě. Původně šlo o akademickou příležitost, která se postupně proměnila v dlouhodobý osobní i profesní vztah. Čím déle jsem tam pobýval, tím víc mě oslovoval nejen kulturní a historický kontext, ale především způsob myšlení lidí a každodenní život.“

Kolik času jste v Japonsku strávil a čemu jste se tam věnoval? „Do Japonska se pravidelně vracím od roku 1998. Během studia jsem tam strávil pět let, později jsem čtyři roky působil jako pedagog, tehdy šlo o dlouhodobé celoroční pobyty. V současnosti se vracím spíše na kratší dobu, většinou v rámci výuky nebo odborných pobytů. Díky tomu jsem měl možnost poznat Japonsko nejen jako návštěvník, ale i jako člověk, který tam běžně žije, pracuje a funguje v každodenním prostředí.“

Co vás na Japonsku zaujalo hned při první návštěvě? „Především vstřícnost a pokora lidí. To byl pro mě velmi silný první dojem, který se v průběhu let jen potvrdil. Zaujalo mě také to, jak je tato ochota pomoci přirozená a samozřejmá. Pamatuji si například situaci z mé první cesty, kdy jsem se ztratil ve stanici metra. Jeden Japonec si všiml mé nejistoty a bez váhání mě osobně odvedl až na správné nástupiště. Nebylo v tom nic okázalého, spíše klidná samozřejmost. Právě tehdy jsem poprvé naplno vnímal japonský princip omotenaši, tedy ohleduplnost a péči o druhého člověka.

Je něco, co vás i po několika pobytech stále překvapuje? „Pořád mě překvapuje zvídavost Japonců a jejich ochota učit se novým věcem a zájem o svět, o druhé lidi i o vlastní kulturu. Nejde o povrchní zvědavost, ale o skutečný zájem porozumět druhým lidem i širším souvislostem. Často mě zaujme, s jakou pečlivostí dokážou studenti nebo kolegové klást otázky a jak hluboce nad tématy přemýšlejí. Zároveň mě nepřestává fascinovat jejich schopnost zachovávat respekt a ohleduplnost i v běžných každodenních situacích.“

Jaký byl váš nejintenzivnější zážitek? „Velmi silným zážitkem pro mě byl pobyt v buddhistickém chrámu. Nešlo jen o samotné prostředí, ale hlavně o celkový rytmus dne, ticho a způsob života, který člověka vede k většímu soustředění a jednoduchosti. Na chvíli jsem měl možnost úplně vystoupit z běžného tempa života a vnímat čas mnohem klidněji. Stejně důležitá pro mě byla i zkušenost života v japonské rodině. Díky tomu jsem poznal každodenní realitu bez turistického pohledu a mohl jsem lépe pochopit způsob uvažování i běžné mezilidské vztahy.“

V čem je podle vás život v Japonsku nejvíce odlišný od toho našeho? „Velký rozdíl vidím především v důrazu na kolektiv, vzájemný respekt a dodržování pravidel. Lidé tam více přemýšlejí nad tím, jak jejich chování ovlivňuje okolí. Je to vidět i v běžných situacích, například v hromadné dopravě, kde lidé mluví velmi tiše a respektují osobní prostor ostatních. I v přeplněném vlaku tak často panuje překvapivý klid. Japonci se také snaží vyhýbat konfliktům a více dbají na harmonii ve společnosti.“

Co by mohlo české návštěvníky v Japonsku nejvíce překvapit? „Asi právě silný respekt k pravidlům a ohleduplnost v každodenním životě. Mnoho věcí funguje na základě nepsaných pravidel, která lidé automaticky dodržují. Překvapit může čistota ulic, přestože ve městech téměř nenajdete odpadkové koše. Lidé si jednoduše odnášejí odpad s sebou. Zajímavý je také kontrast mezi moderními technologiemi a hluboce zakořeněnými tradicemi, které jsou stále běžnou součástí života.“

Jak Japonci tráví běžný den a volný čas? „Běžný den průměrného Japonce se nese ve znamení velké disciplíny. Ráno často začíná cestou v přeplněném vlaku, kterou mnozí využívají ke spánku nebo čtení mangy - japonských komiksů, které jsou v zemi velmi populární napříč generacemi. Následuje intenzivní pracovní či školní nasazení, kde jsou přesčasy i odpolední kroužky naprostým standardem. Tento shon vyvažuje praktičnost nonstop obchodů, kde si lidé pořizují například čerstvé zabalené porce hotového jídla určená na oběd nebo večeři. Večer pak často tráví setkáním s kolegy, které pomáhá uvolnit napětí a posiluje vztahy mimo pracovní prostředí. Volný čas pak tráví různě, někdo v hlučném prostředí heren nebo karaoke boxů, jiní naopak vyhledávají klid v termálních lázních nebo při tradičních rituálech, jako je pozorování kvetoucích třešní či čajový obřad. Právě tato rovnováha mezi rychlým tempem a klidem tradic podle mě dobře vystihuje japonskou společnost.“

Jak byste popsal Japonce? „Povaha Japonců je hluboce zakořeněna v konceptu wa, tedy ve společenské harmonii, která se projevuje neobyčejnou zdvořilostí a schopností číst vzduch – vnímat nevyřčené pocity a potřeby ostatních bez nutnosti přímé konfrontace. Jejich chování definuje také rozdíl mezi tatemae, tedy veřejnou maskou udržující hladký chod společnosti, a honne, což jsou skutečné vnitřní pocity. Tento systém jim umožňuje předcházet konfliktům a projevovat nezištnou pohostinnost omotenaši bez očekávání odměny. Tento silný smysl pro sebekázeň a ohleduplnost vytváří jednu z nejbezpečnějších a nejfunkčnějších společností na světě. Zároveň ale může na jednotlivce vyvíjet tlak, aby nevyčníval z řady a upřednostňoval zájmy kolektivu před svými vlastními.“

 Setkal jste se s nějakými zvyky nebo pravidly, která pro vás byla úplně nová? „Ano, bylo jich celá řada. Pro Evropana může být Japonsko v mnoha ohledech velmi specifické. Už jen samotný rituál přezouvání, kdy se v domácnostech nebo některých institucích přezouvá obuv a používají se i speciální pantofle na toaletu, je zajímavý. Velmi odlišný je také přístup ke spropitnému, které se tam běžně nedává a může být dokonce vnímáno jako nevhodné. Zajímavé je i stolování, například srkání nudlí je naopak považováno za projev ocenění jídla, zatímco v Evropě je to naopak neslušné. Specifická je i etiketa při používání hůlek, kdy se například nesmí zapichovat do rýže, protože to připomíná pohřební rituály. A velmi důležitá je také forma komunikace. Často se více než slova používají drobné náznaky, gesta nebo úklony, které nahrazují běžné pozdravy či poděkování.“

Co by si podle vás mohli Češi od Japonců vzít? „Možná větší ohleduplnost k druhým, respekt k prostoru sdílenému s ostatními a schopnost vnímat hodnotu drobných každodenních rituálů.

Doporučil byste Japonsko jako cestovatelský cíl i lidem, kteří tam nikdy nebyli? „Rozhodně ano. Japonsko nabízí jedinečnou kombinaci tradice a modernity, která může být inspirativní pro každého návštěvníka. Je to bezpečná země v jakémkoli čase či místě. A skrývá i překrásné přírodní scenérie.“

Jaká místa byste doporučil navštívit někomu, kdo jede poprvé? „Určitě bych doporučil kombinaci velkých měst, jako je Tokio nebo Kjóto, a klidnějších oblastí, kde lze lépe poznat tradiční život. Zároveň se nebát vystoupit ze stereotypu turistických destinací a toulat se méně frekventovanými místy, kde můžete zažít Japonsko mezi místními obyvateli, bez přítomnosti stovek zahraničních turistů.“

Je Japonsko podle vás náročné na cestování? „Není. Vše je dobře organizované a bezpečné. Pro první návštěvu může být určitou výzvou jazyk, ale dnes už lze přes aplikace snadno přeložit základní texty. A kulturní odlišnosti či drobná faux pas Japonci většinou s úsměvem odpustí.“

Máte pocit, že o Japonsko roste zájem? „Ano, vidím to hlavně u mladší generace, pro kterou se Japonsko stalo popkulturní mekkou. Velkou roli v tom hraje anime a manga, které přibližují příběhy a japonskou estetiku i životní styl a přitahují miliony lidí po celém světě. Významný vliv mají také sociální sítě, kde trendy jako japonská gastronomie, móda nebo jedinečná atmosféra Tokia působí velmi lákavě.“

Co pro vás osobně Japonsko znamená, co vám dalo? „Japonsko se významně podílelo na formování mé identity a hodnot, které bych popsal jako kombinaci vnitřní disciplíny a smyslu pro harmonii. V západním světě jsme často vedeni k tomu, abychom hlasitě prosazovali své já, své názory a ego. Japonsko mě ale naučilo, že skutečná síla člověka se neprojevuje hlukem, ale schopností vnímat celek a svou roli v něm. Pro mě to není o potlačování sebe sama, ale o kultivaci vnitřního klidu a ohleduplnosti k okolí, což mi dává velkou svobodu. S tím souvisí i koncept gaman, tedy schopnost vytrvat, zachovat si důstojnost a klid i v těžkých časech. Japonsko mi dalo vědomí, že překážky nejsou důvodem k hlasitým stížnostem, ale příležitostí k vnitřnímu růstu.“

Jak jste si užil besedu v knihovně a co vás nejvíce potěšilo na reakcích návštěvníků? „Velmi mě potěšil zájem o hlubší témata, zejména o chování Japonců a jejich hodnoty. Zároveň mě mile překvapilo, že návštěvníky nezajímaly jen geografické nebo turistické zajímavosti, ale právě i japonská mentalita a způsob přemýšlení.“

Na jakou další besedu s Vámi se mohou návštěvníci těšit? „Rád bych se v budoucnu věnoval tématu čaje, které je mou velkou zálibou. Nabízí se i možnost společného setkání, například v prostoru Literárního salónu kavárny Sakura, kde vzniká i prostor pro milovníky sypaných čajů.“

Děkujeme za rozhovor.